Příhody z cest #3 Skinhead a Rom

Pátek 2. 11. 2018 

     V mrazivý listopadový podvečer spěšně přebíhám perón maloměstského nádraží, abych stihl přestoupit na vlak, jež mě má dopravit domů. Pro sichr v běhu zkontroluji světelnou tabuli a s hvízdotem píšťalky průvodčí mizím ve dveřích osobáku.
     Sedím ve velkoprostorovém voze v takovém, kde máte všechny sedačky v jedné místnosti. Vyšlo na mě místo na jedné ze dvou protilehlých dvousedaček, takže jsem si mohl svou krosnu pohodlně položit vedle sebe. Čtu od Škvoreckého Zbabělce.
     Vlak ještě stále čeká ponořený v mlze, z které vycházejí stále noví a noví lidé. Jak je zvykem v takové páteční večery, všichni se ženou do svých domovů z práce nebo škol.



     ,,To si děláš prdel! Čau.'' povykoval muž s hrubým a hlubokým hlasem.
,,Ahoj.'' odpověděl nesmělý mužský hlas.
,,Ty vole, jedeš z práce? Co vůbec teď děláš?''
,,Dělám svářeče. Trubky svářím.''
,,Ty jo, ty vole. To si děláš fakt prdel. Já dělám trubky taky, ale my je pokládáme na stavbách. Dlouho jsme se neviděli čeče, že?'' svěřoval se muž s hlubokým hlasem velice procítěně a hlasitě, tak aby to slyšel celý vlakový oddíl.
     Dělal jsem, že čtu, ale nečetl jsem. Přišlo mi divné, proč mluví tak nahlas. Opatrně jsem se podíval do mezery mezi sedačkami na proti mě. Naskytl se mi pohled na lysého muže s neupravenou bradkou, na níž se mu vousy kroutili, jako sveřepí hadi. Na své nehezké pleši měl fórové sluneční brýle. Znovu jsem se zaposlouchal do jejich hovoru.
    ,,Kurva, kdysi jsem na tom nebyl dobře, ale teď mám krásnou ženu, čekám dcerku a vlastním dům. Mám dům chápeš? Né byt, ale dům se zahradou. Moc pěknej dům a práci. Osmdesát litrů měsíčně. Ty vole, mám se moc dobře. Kurva,'' druhý nesmělý muž mlčel a tak pokračoval ve svém vypravování, ,,mám se fakt dobře. Už jsem se z těch sraček vyhrabal, akorát v práci mám jednoho kámoše. On je pravičák. Já jsem pravičák, tak se bavíme. Jenomže on je pankáč a já skinhead, tak mu říkám, že skinhead byl vždycky proti punku a on to nepochopil, tak jsme se chytli a dostal. No tak já jsem se dal k skinhead, ale nepatřím k těm, co máchaj pravačkou, jako brácha. Brácha se zpravil. Pamatuješ, jak jsme kdysi byli spolu na stadióně?''
,,Jo pamatuju.''
,,Tak tehdy, jak jsme se prali. Mlátili jsme se tam hlava nehlava a nedopadli moc dobře. Tenkrát nám brácha nepomohl, ale dneska by už bouchal, jak divej. Fakt se do píči zpravil. Akorát se dal k těm náckům no. Mlátí cikány, některý jsou fakt kurvy. Jednou jsme se s nima domluvili. Těch přišlo zmrdů. Zbyli na mě tři. Dva z nich jsem dobil, jak psy. Pak šel na mě třetí ještě, s tím mi pomohl brácha. Ten nenávidí všechny cikány, takže by se nebavil ani s tebou. Neber to osobně. Slyšel si to teď o Pavlovi?''
,,Jo. Slyšel. Ten zmrd dělá hrozný píčoviny teď.'' najednou ožil tišší ze dvou mužů zrovna, když uslyšel jméno jejich známého.
,,Je to fakt magor. Skončí v lochu brzo. Hlavně je drzej, jak sviňa. Takový mě serou nejvíc. Už jsem mu párkrát chtěl dát přes hubu. Měl by se vzpamatovat a uvědomit si, s kým se baví. Vždyť mu je teprve dvacet devět.''
,,Ne, dyť mu je už dvacet osm, ne ?''
,,To máš jedno. Jednou toho zmrda zabiju. Fakt zabiju!''
     Vlak zaskřípěl a zabrzdil na vlhkých železných kolejích. Přijeli jsme do cílové stanice. Byl jsem pln nenávistných řečí muže, s kterým jsem jel. Uchvácen melancholií ironie, jež mi poslouchání přineslo. Že tento muž bude jednou vychovávat svou dceru. Má práci, kde vydělává osmdesát tisíc měsíčně. Chvástá kamarádovi (Romovi) o tom, jak mlátí cikány. Nosí na hlavě pleš, jež se mu stala životním postojem, přitom z ní trpí komplexem (v zimě nosí sluneční brýle na hlavě).
     Na začátku toho večera, když jsem rozčítal Zbabělce, knihu popisující poslední dny fašistické nadvlády v Protektorátu Čechy a Morava, jsem ještě nemohl tušit, že dostanu příležitost si porovnat fašismus 20. století s fašismem současným - neofašismem. Závěrem, v jedné větě, jsem došel jen a pouze k tomu: jak tragickou se stává manipulativnost lidí.

P.S. Omlouvám se za větší množství vulgarit, ale chtěl jsem zachovat autentičnost rozhovoru.