Cestovatel dneška

     Můj první pohovor nedopadl dobře. Inženýr jenž mě provázel nemocnicí, byl rozhodnutý o mém výsledku ještě dříve, než jsme si vůbec šli sednout do kavárny na poslední dialog. Potom tvrdil, že má strach, jestli bych zvládal komunikaci  přes vysílačku v němčině. A prý, jestli mohu přijít za dva týdny a ať se bavím doma německy, chodím nakupovat atd. . Došlo mi, že to říká, jen tak z dobrých mravů. Pochybností v jeho větách i frekvenci hlasu bylo až příliš. To samozřejmě neznamenalo konec mých snažení.      Sedím v autě společně s personalistou, zprostředkovatelem mých dalších pracovních schůzek. Zrovna jsme na cestě na jednu další z nich. Před námi se jeví dvoupatrové baráčky, jejichž hladká, barevná omítka je tu a tam vysázená kamenným obložením. Projíždíme dál tou hezkou uličkou, vestavěnou kolem dvouproudové silnice lemované řadou stromů. Netrpělivě uvažuji nad tím, co mě čeká.      O malou chvíli později se naše panorama změní a my vidíme vysoké kamenné komíny, skladiště, k

     Dnes je pondělí. Zítra mě čeká několik pracovních pohovorů, kvůli kterým čelím strachu z neúspěchu. Proč z neúspěchu? Jsem v Bavorsku, takže se budu muset k vytoužené práci ,,došprechtit''.      Nic ale nevzdávám. Kdyby má profesorka němčiny teď stála vedle mě, asi by se nestačila divit. Sedím jak přibitý na židli před svým laptopem. V jedné ruce s propiskou a v druhé ruce se sešitem sepisuju slovíčka z popisných vět na stránkách Řezenského pivovaru ( Bischofshof brauerei ). S pomocí translate.google.com si je překládám. Následně vše opakovaně memoruji a s pocitem dobře provedené přípravy jdu spát.      Cvak, cvak. Ozve se z označovače jízdenek a já s baťohem visíce na mém rameni pádím ze schodů dolů. Seskočím poslední tři a skoro srazím vykračujícího Araba. Proběhnu podchod. Vydrápu se ze schodů na nástupiště a naskočím na vlak - nach Regensburg .      Můj německý personalista mě z nádraží veze na místo první schůzky. A kam? Prý nějaká univerzitní klinika na kraji m