Cestovatel dneška

Již je sobota ráno. Po třech bezesných nocích rozjímám, při pohledu z okenic, nad zchřadlou náturou zimního stromoví. Však najednou vytržen z nečinnosti zobrazím si facebookové upozornění, jež mě donutí si rozvzpomenout na datum oddělujíc počátek třetí dekády tvého člověčenství. Napsal bych ti klidně i celou archaickou povídku nebo román, ale mám na to jen pár minut ve vlaku, tak musíš se spokojit i s takovým kratším přáním. Již jsem zcela zabředl v toto potutelné přání k tvému výročí. C'est la vie Kikuš. Všechno nejlepší, přeji především zdraví, štěstí, spoustu úsměvů a lásky, a nechť ve dnech budoucích zůstaneš stejně taková svá. 21. prosince 2019

Akropolis vyfocena z Muzea Akropole  „ Pozveš mě na drink? “, z vedlejší barové židle se ozval vyzývavý ženský hlas. Otočil jsem se a spatřil skvostnou blondýnu se sladkým pohledem a neskrývanou lascivností v očích. Noha přes nohu ve vysokých podpatcích společně s těsnými šedivými koktejlkami zvýrazňovala pěkně vytvarovanou postavu. Nemohla si nevšimnout mého pohledu, který se na chvíli zabořil do jejích dokonalých křivek. Usmála se a řekla mi, že se jmenuje Nicol. S Nicol jsme zabředli do povrchního flirtu, který po pár minutách vyvrcholil otázkou, která stejně necudně vybízela jako ta, jež celý hovor začala: „Chtěl by ses trochu pobavit? Stačí, když mi zaplatíš pár drinků.“ „Ne ani ne. Já na to nejsem.“, trochu rozpačitou odpovědí jsem odmítnul pobídku rumunské krásky. V tu chvíli se na mě Nicol začala tázavě dívat a mě bylo jasné, že jsem byl dovlečen do athénského nevěstince. Acropoli a starý pasák Vyšel jsem z metra ve stanici Acropoli , která má výstup v dláždě